Prameny › P339
Meister Johann Liechtenauers Kunst des langen Schwertes
Disertace o Liechtenauerově umění dlouhého meče s přehledem německých šermířských rukopisů.
- Typ
- literatura
- Datum
- 1985
- Místo
- Frankfurt nad Mohanem
- Bratrstvo
- Marxbrüder (Mistři meče)
- Edice
- Europäische Hochschulschriften, Reihe III: Geschichte und ihre Hilfswissenschaften, Bd. 257, Frankfurt am Main – Bern – New York: Peter Lang 1985, ISBN 3-8204-8129-X
- Ověření
- text přečten
- Relevance
- 3/5
Podrobnosti o prameni
- ID
- P339
- Původní název
- Meister Johann Liechtenauers Kunst des langen Schwertes
- Typ
- literatura
- Datum
- 1985
- Místo
- Frankfurt am Main
- Jazyk
- němčina
- Bratrstvo
- Marxbrüder (Mistři meče)
- Autor
- Hils, Hans-Peter
- Edice
- Europäische Hochschulschriften, Reihe III: Geschichte und ihre Hilfswissenschaften, Bd. 257, Frankfurt am Main – Bern – New York: Peter Lang 1985, ISBN 3-8204-8129-X
- Relevance
- relevance 3 z 5
- Ověření
- text přečten
Badatelské poznámky (slovensky)
- Disertace se soupisem šermířských rukopisů a kapitolou o Liechtenauerovi a jeho okruhu.
- Nepřečtena – obstarat; ověřit, co uvádí o původu (Lichtenau) a o archivních dokladech jména, a porovnat s korutanským Hansem 1435/1443.
- Pozor u dalších Hilsových prací (např. Fechtschule a Marxbrüder) – zjistit, zda je nemáme hledat samostatně.
- XI–X) a Einleitung s. 1–30.
- Chybějí kapitoly 3.2.1 Die ‚Gesellschaft Liechtenauers‘ (s. 150–153), 3.2.5 Der Jude Ott (s. 188), 3.2.6.2 Antonius Rast (s. 190), 4.
- Sozialer Stand und Aufgabenkreis der Fechtmeister (s. 207–250; 4.2.3.1 Die Rechtsfunktion der ‚schirmaister‘, s. 233; 4.2.3.2 Die Tätigkeit der ‚schirmaister‘, s. 236) – pro téma cechů a pro Liechtenauera nejdůležitější.
- Z Einleitung (s. 6–7): Hils odmítá Wierschinův závěr, že ‚schirmmeister‘ museli být šlechtici (Wierschin s. 55 a násl.); doklady měšťanského šermu: ‚Gewardus pugil‘, měšťan v Goslaru, svědek listiny 3. 6. 1154 (Jordan 1949, s. 39); Schaer 1901, s. 108 ‚scermere‘ jako majitel domu; písař ‚Mathias patek, polonus‘ učí počátkem 15. stol. také ‚dimicandi cum gladiis trusilibus‘ (Wattenbach, Anzeiger NF 29, sl. 68 n.; zápis na rubu notářského instrumentu z 18. 9. 1409 z Brandenburgu, Berlín, Cod. lat. fol. 170, f. 259); Norimberk – ‚schirmen, Schirmmeister, Schirmschule‘ v Ratsbücher do 90. let 15. stol., 1494 poprvé ‚Fechtschul‘ (Jobst Erlheymer; Lochner, Anzeiger NF 7, sl. 407 násl.; srov. P041).
- PDF bez textové vrstvy).
- Přečteno: obsah, kap. 3.2.1 ‚Die Gesellschaft Liechtenauers‘ (s. 150–153), 3.2.6.1 Augsburg (s. 189–190), kap. 4.1 (s. 207–210) a 4.2.3 ‚schirmaister – ein achtbarer Beruf‘ (s. 233–240); s. 211–232 (Lohnkämpfer) a 241–250 (etymologie) nečteny.
- Hils: ‚Gesellschaft Liechtenauers‘ u Kala (Cgm 1507 f. 2r) není instituce, ale ‚freie, genossenschaftlich geprägte Gemeinschaft gleichgesinnter Fechter‘ – všichni jmenovaní jsou tam již mrtví a nežili současně; Massmannovo ztotožnění s ‚Schule‘ odmítá (s. 152); připouští ‚Ansätze zu einer zünftischen Organisation‘ již v 1. pol. 15. stol., které vyústily v privilegium 1487 (Bruderschaft U. L. Frauen … sanct Marcen; s. 152–153); většina členů z východních oblastí říše; Fechtschulen ve staré Konfederaci vzácné (Schaufelberger 1972, s. 146).
- Proti Wierschinovi (P338): šermířský mistr není šlechtického stavu, ale ‚in den Kreis der zunftfähigen Handwerker eingetreten‘ – rozhodující nebylo zbavení bezectnosti, ale ‚Brotneid‘: korporace a privilegium měly zaručit ‚absolute Verfügungsgewalt über die Materie‘ a vyloučit konkurenci (s. 239–240).
- Jako ‚warner‘ během lhůty před soudním soubojem měl šermířský mistr postavení spolupřísežníka, proto nebyl bezprávným Lohnkämpferem; města musela chudé straně zajistit i Fechtlehrera, takže městští Lohnkämpfer se mohli rekrutovat ze šermířských mistrů (s. 234–236).
- Hugo von Trimberg, Der Renner 16507–16510: ‚Schirmer, giger, goukeler …‘.
- Augsburg: ‚Augsburger Fechterordnung‘ v Cod.
- I.6.2°.5 před pol. 16. stol.; pozn. 196: další řád z 9. 1. 1596 v SuStB Augsburg, 2° Cod.
- Lhůta na přípravu podle stavu: šlechtic 6 týdnů, ‚mittere vrie‘ 4, ostatní 2 (Deutschenspiegel III 95 § 2; s. 211). 4.2.2 (s. 218–233): ‚schirmaere‘ (potulný předváděč) × ‚schirmaister‘ (učitel); bezectní ‚kempen‘ ze Sachsenspiegelu jsou jen potulní nájemní soubojníci, kteří se ‚zu eigen geben‘; městští Lohnkämpfer (Parma 13. stol.: 3 roky usedlí, dobrá pověst; Ratingen 1276, Düsseldorf 1288; Aachen 14. stol. měsíční žold a šaty; s. 227–228) měli uspořádanou živnost a ochranu pána.
- Pozn. 248 (s. 222): privilegium Fridricha III. 1487 si mistři dlouhého meče zřejmě vymohli, aby korporativně odstranili ‚die beständig drohende Unehrlichkeit für alle fahrenden Fechtmeister‘, kteří se nemohli chránit individuálně (ochrana pána nebo měšťanské právo). 4.3 (s. 240–250): Hugo von Trimberg ‚Schirmer, giger, goukeler‘ (Renner 16507–10) a ‚Almuosen giget und schirmet‘ (2338) = potulní; Eisenacher Rechtsbuch III 119: ‚hofekunst‘ má tři hlavní řemesla, první ‚die vechter … und hat vel andir hantwerke undir em alz di schermer, renger, sprenger, ryter, stecher, schutzcen‘ (s. 243, pozn. 282); náhrada ‚schirmaister‘ slovem ‚Fechtmeister‘ od 2. pol. 15. stol. (s. 248).