110 krátkých příběhů z pramenů: zranění, spory o školu, rvačky, posměch a slavnosti. Každý odkazuje na pramen, z něhož vychází, a uvádí, do jaké míry byl ověřen.
Zranění, smrt a krev
Zbrojíř Nicolas Cailliau vypověděl, že v sále šermířů cvičil s krátkým kopím. Jistý cizinec vzal tutéž zbraň, ale Anthoine Meurin z arraského šermířského bratrstva po něm požadoval heslo. Návštěvník tvrdil, že je zapomněl. Meurin mu kopí odebral. Cailliau dále vysvětluje, že svou dýku nechal ležet na truhle, protože “qu’on ne poelt jouer avecq armes”. Po hádce si návštěvník odešel pro ostrý meč. Editor jej označuje jako Jehana Soupplyho a uvádí, že zemřel po zranění Cailliauovou dýkou. Ze svědectví známe tento jediný případ použití hesla.
P219 ověřeno podle snímku · (edice, s. 170)
Federfechter Joachim Zapf, nožířský tovaryš, se vrátil z Augsburgu a na svátek Nanebevstoupení Páně šermoval proti Marxbruderovi Jobstu Petermannovi. Byl smutný a nechtěl šermovat, ale musel, “wegen der Marxbrüder hochmuth”. Petermann jej probodl a Zapf do tří hodin zemřel. Jeho protivník dostal pouze roční zákaz, protože “ritterlich auß der Kunst gefochten, vnd den stich redlich geführet”. Za rakví šlo 509 mužů, mezi nimi dva radní.
P081 ze strojově rozpoznaného textu · (Siebenkees 1794; Soden 1860)
Měšťan Friedrich Hedlein bodl šermíře Hanse Degenkolba „in das Aug und durch den Kopf“; ten následujícího dne zemřel. Město uzavřelo své brány. Věc byla urovnána penězi, protože pachatel to údajně učinil „nicht gerne gethan“.
P081 ze strojově rozpoznaného textu
Federfechter nechtěli dovolit, aby byl pekař Hans Rambisch pasován, protože jej při zkoušce zasáhl jeden z Federfechter. Marxbrüder tvrdili, že byl “nur etwaß gleichsam gekratzt oder geritzet”, a purkmistr prý zranění osobně prohlédl. Rambisch byl pasován o dva dny později.
P165, P164 z edice nebo přepisu · (přepis K. Theila)
Kožešník Bartholome Eckhardt z Vratislavi se dostavil ke zkoušce, ale byl “blutrunstig geschlagen” a Federfechteři jej nepřijali. O dva dny později byl pasován.
P164 z edice nebo přepisu
Guarinonius píše, že za jeho pobytu v Praze byli přední šermíři v krčmách „wie die Hüner erwirgt“: v opilosti si vyčítali rány ze školy, vyzývali se k boji ostrými zbraněmi a navzájem se zabíjeli. Na škole si přitom po ráně podávají ruce.
P163 z edice nebo přepisu
Duchovenstvo protestuje proti nedělním šermířským školám, konaným dokonce „unter den Mittagspredigten“, a proti „Jubelgeschrey über das … vergoßne Menschenblut“. Pokud je rada nezakáže, kazatelé si smývají „aller Blut von unsern Händen“.
P081 ze strojově rozpoznaného textu
Při korunovaci Ferdinanda II. se na Pražském hradě konala taková „künstliche Fechtschuel“, že člověk mohl „kaum mit den ganzen Kopf davon khumen“.
P156 z pozdějšího shrnutí · (Schlager podle ÖNB Cod. 8101)
Šermíři Turner a Dun konali 7. února v divadle Swan na Bankside své veřejné zkoušky. Turner zasáhl soupeře fleretem do oka tak hluboko, že Dun „fell downe starke dead and neuer spoke word“. O čtyři dny později John Chamberlain napsal, že právníci budou přít, zda šlo o „chaunce medley, manslaughter or murder“, protože mezi oběma panovala zášť a mnohokrát se navzájem vyzývali. John Manningham si do deníku poznamenal: „a goodly sport in a Chrstian state, to see on man kill an other“.
P349 z edice nebo přepisu · (REED Online: Manninghamův deník, BL Harley MS 5353, f. 98; Chamberlainův dopis, TNA SP 12/287)
Vyvěšený meč a boj o školu
Tři mistři vyvěsili své meče na znamení, že chtějí pořádat šermířskou školu. Přijel mistr Anton ze Štrasburku, jejich meče „abgehauen“ a vyvěsil svůj; oni jej zase sundali. Anton žádal, aby směl o školu zápasit se všemi třemi. Rada to nepovolila, „beiden Partheien zu gut“, a vydala mu pouze list.
P159 z pozdějšího shrnutí · (Pfaff 1840)
Jeden mistr vyvěsil meč s oznámením, že se bude konat šermířská škola. Jiný šermíř meč sejmul a propil jej v hostinci. Okradený jej vyzval k utkání a požadoval náhradní školu. Marxbrüder později radě vysvětlili, že oznámení strhli “nit auß frefel”, nýbrž jako důkaz porušení svého monopolu.
P162 z edice nebo přepisu · (přepis K. Theila)
Město zaplatilo 1 zlatý hostinskému, u něhož mistr šermu Kollman Keppl „das Schwert … vertrunkhen hat“ – v té době nebyl šerm povolen. Mohlo jít o stržený meč soupeře, jako ve Frankfurtu.
P158 z pozdějšího shrnutí · (Schlager 1846)
Rada udělila škole Petera Switzera z Bernu privilegium, avšak s výhradou: kdyby přišel někdo, kdo „sin swert abhiewe“, musel by školu uhájit mečem. Switzer byl hejtmanem Marxbrüder.
P142 z pozdějšího shrnutí · (Iselin), P166
Ostružník Hans Speckh z Míšně si přál sám sebe „freyen“ jako mistra dlouhého meče. Rada ho odmítla: není zvykem „daß einer sich selbs [freye]“; musí ho představit některý mistr.
P143 z pozdějšího shrnutí · (Iselin)
Rocco Bonetti vyučoval pány zacházení se zbraněmi ve vlastním domě a stěžoval si Tajné radě, že ho městští „common fensers“ denně obtěžují, „because he professethe the use of weapons“. Rada požádala londýnského primátora, aby mu udělil měšťanské právo a provinilce zavázal k řádnému chování. O rok později napsala znovu, protože první dopisy zůstaly bez účinku, a jmenovala dva šermíře: Francise, který vyučoval v Blackfriars, a Isaaca z Whitefriars.
P348 ze strojově rozpoznaného textu · (Acts of the Privy Council X, s. 333–334; XI, s. 183–184)
John Blenkinsopps, „Master of Defence“ ve službách lorda Whartona, vyzval Johna Goodwyna, rovněž mistra a služebníka lorda Northa, „at six several weapons“. Starosta a konšelé napsali lordu Burghleymu, že Goodwyn není „no common fencer“, nýbrž člen městské obecní rady, a požádali, aby se zkouška konala před královnou nebo její radou. O šestnáct let později mu univerzita vytýkala, že provozuje „a fence schoole in the Towne“ navzdory královninu zákazu, který měla stvrzený listinou pod Velkou pečetí.
P350 ze strojově rozpoznaného textu · (Cooper, Annals of Cambridge II, s. 372–373 a 549–550)
Rvačky a dohled
Na šermířské škole U Zlatého orla krejčí vyvolával školu a bubeník mlčel. Jeden šlechtic mu přikázal bubnovat; bubeník odmítl. Šlechtic pak uchopil šermířský meč a pozvedl jej, avšak „weder aus Kunst noch auch fechters brauch nach“ – a městský dohlížitel Hemmerle jej pokáral.
P178 ze strojově rozpoznaného textu · (Schoppe 1927)
Rada zakazuje šermířské školy v adventu, v postní době a o velkých svátcích, protože “sich etliche vnterstehen vnter den Predigten des fechtens zugebrauchen”.
P135 ověřeno podle snímku
Lorenz Springenklee, “sonst geschmeidler genandt”, se v Praze roku 1608 podepsal jako představený Federfechter – a o několik let později jej vratislavská rada ustanovila dozorcem školy. Dohled nad šermíři tak svěřuje jednomu z jejich vlastních funkcionářů.
P134, P048 ověřeno podle snímku
Po smrti Rudolfa II. rada zakázala hudbu. Marxbrüder žádají o výjimku: školu prý „one gebreuchliche Trommen vnnd Pfeiffen nit wol zu werck setzen können“ a slibují, že budou bubnovat uměřeně.
P165 z edice nebo přepisu
Během říšského sněmu zabil důstojník prokurátora. O čtyři týdny později byl sťat “in dem Hof der Fechtschule … in der Schranne der Fechter, da Sand aufgestreuet war” – v tichosti, z obavy před povstáním, kdyby kat neuspěl při prvním úderu.
P149 ze strojově rozpoznaného textu · (Gumpelzhaimer)
Podle Schmidova regestu se rada zabývala diváky, kteří zasahovali do sporů mezi šermíři. Mezi zakázaným chováním tisk uvádí také „das Pfeifen, Auslachen und Schreien über die Fechter“. U hrazení byla vyhrazena zvláštní místa pro šermíře, pro účastníky předvádějící Schulrecht, pro radní a pro další vážené osoby.
P322, P141 ověřeno podle snímku · (Schmid 1831 a 1844, s. 185)
Městské účty zaznamenaly 100 denárů pod položkou „Item Paulo gladiatore“. Fejérpataky ve svém rejstříku vysvětluje toto označení jako nositele rychtářova meče. Pozdější zápis z února 1444 uvádí stejnou částku pod stejným označením bez jména.
P333 ověřeno podle snímku · (Fejérpataky, 1885, s. 408 a 599)
Hrabě z Warwicku požádal o povolení, aby jeho služebník John David mohl v hostinci Bull v Bishopsgate vykonat veřejnou provostskou zkoušku. Kvůli moru primátor konání v hostinci zakázal a určil otevřené prostranství v Leadenhallu. Hrabě si stěžoval, že po zveřejnění plakátů bylo jeho služebníkovi na popud „a Companie of lewde verlettes“ vystoupení odepřeno, protože „refused to yealde to their disorder, and abvse of exaction“. Když David povolení po čtrnáct dní nevyužil a nákaza se šířila, bylo mu dovoleno zápolit pouze na otevřených polích, přestože směl projít City „with his company, drums, and show“. O rok později primátor odmítl šermíře, kteří chtěli na prvního máje konat veřejnou zkoušku v divadle Theatre.
P347 ze strojově rozpoznaného textu · (Analytical Index to the Remembrancia, s. 351–352; plné znění Chambers, The Elizabethan Stage IV, s. 289–291)
Slavnosti, šlechta a město
Při pěším turnaji se Maxmiliánovi synové Ernst a Rudolf, “7 und 8 Jahre alt”, účastnili šestého průvodu: se svým strýcem zlomili dvě kopí a zasadili pět ran mečem. Rudolf se později stal císařem, který roku 1607 potvrdil privilegium Federfechter.
P137 ze strojově rozpoznaného textu · (Bucholtz 1836)
Při pěším turnaji u příležitosti křtu markraběte Christiana byly zaznamenány přestupky: markrabě Joachim Friedrich „im 16. Gang den Gegner unter den Gürtel getroffen“. Po slavnostech odjížděli saští hosté tak opilí, že někteří padali z koní.
P136 ze strojově rozpoznaného textu · (Herold 1901)
Při příjezdu královny Luisy Marie bojovalo na pódiu na tržišti devět Federfechter proti dvanácti Marxbrüder „als edle Sarmaten und Gothen kostümiert“.
P147 ze strojově rozpoznaného textu · (Bolte 1895)
Provozovatel vývařovny požádal radu o svolení zápasit na šermířské škole s medvědem, „da er den Bären vermeint zu bezwingen“. Rada souhlasila – „er möge seine eigene Gefahr dabei ausstehen“.
P146 ze strojově rozpoznaného textu · (Löschin 1828)
Městská rada rozhodla, že jelikož “weil die Exercitia auf der Fechtschule keinen Nutzen haben”, mají postupně zaniknout; měšťané mají cvičit s mušketami a píkami.
P145 ze strojově rozpoznaného textu
Dne 1. listopadu 1585 dalo město „einem Fechtmeister uß dem Ungarland“ 2 libry 8 šilinků. Mohl to být Geörg Palm z Banské Bystrice, pasovaný ve Frankfurtu roku 1584.
P153, P164 ze strojově rozpoznaného textu
Rada pod tlakem protestantského duchovenstva zrušila Fechtschule – ačkoli tím almužní úřad přišel o 500 zlatých ročně ze vstupného. Štvanice na medvědy a býky v téže budově přesto zůstaly zachovány.
P152 ze strojově rozpoznaného textu · (Witz 1876)
Město má placené místo „der Stat zu Wienn Vechter“ a vlastní „Fechterstübel“ v Kammerhofu – nejstarší nám známý doklad městského šermíře.
P158 z pozdějšího shrnutí · (Schlager)
Na postním veletrhu roku 1539 pasoval kapitán Blasius Velten jednoho frankfurtského měšťana na mistra dlouhého meče “zu Ehren” markraběte Jana Braniborského a vévody Jana Bavorského. Jméno a řemeslo pasovaného muže nebylo možné ze snímku s jistotou přečíst.
P044 ověřeno podle snímku · (Cod. I.6.2°.5, fol. 13r)
Brandlův slovník moravských pramenů cituje Šmída: Marxbrüder údajně vyučovali Židy “toliko pro špatný zisk”, takže někteří z nich “na školách zjevných šermovali a Markusy se jmenovali”. Jde o jedinou zmínku o Židech mezi německými bratrstvy v našem materiálu – na rozdíl od Perpignanu a Sevilly, kde mistři přísahají, že Židy vyučovat nebudou.
P221, P168 ze strojově rozpoznaného textu · (Brandl 1876, s. 147; Šmídův text neověřen)
Na knížecí svatbě v Břehu učinil mydlář Christoph Vincentius z Lehnice „allen Federfechtern einen großen Spott“: neměl dost sil, aby došermoval školu, kterou sám vyhlásil. Marxbruder Schwerdt Michel naproti tomu „hat mannlich ausgefochten und den Sieg erhalten“. O pět let později při jiné svatbě knížata rozhazovala tolik peněz, že některé šermíře „mußte von der Schule hinwegschleppen“.
P037 ze strojově rozpoznaného textu · (Büsching 1817 podle nejmenované kroniky)
V parodickém „privilegiu krále Artuše“ básník Hans Hasentödter dovoluje, aby Federfechtera, který přejde k Marxbrüder, přijal “Eyn Meyster, gnant des Langen Pferds” – výsměch titulu mistra dlouhého meče.
P223 ze strojově rozpoznaného textu
Na svátek sv. Michaela nesl služebník společnosti “gladiateurs ou joueurs d'épée” do kostela obousečný „meč sv. Michaela“ s čepelí dlouhou “sept à huit pieds” a během evangelia jej držel zdvižený mezi dvěma šermíři s tasenými meči. Po jídle se šermíři cvičili při hrách, “auxquels le peuple ne participait point”.
P241 ze strojově rozpoznaného textu · (Wolf 1852 podle Clément 1834)
Když se Ludvík XIV. zotavil z těžké nemoci, stáli mistři šermu se svými žáky při evangeliu a pozdvihování “l'épée nue à la main pour marquer leur fidélité”.
P240 ze strojově rozpoznaného textu · (Beuve 1905; AD Aube G 1241)
Béthunští “joueurs de l'espée à deux mains” vystupovali na pódiích před radnicí. Když roku 1530 přišel mistr Michel d'Arras se svými žáky, aby pasoval mladého Jehenneta Jamota na mistra, šlo o veřejné vystoupení. Město jim zaplatilo víno, když přinesli svůj znak do sálu poté, co předvedli “le jeu d'espée par personnaige, moralement, avec une farse”. Roku 1563 tovaryši bratrstva svatého Michaela po procesí sehráli podobenství o marnotratném synu.
P242 ze strojově rozpoznaného textu · (La Fons-Mélicocq 1848, s. 227, podle městských účtů)
Šermířské bratrstvo ze sedmnáctého století již zaniklo a ve městě působí jediný mistr s privilegiem. Eustache Alexandre Paris žádá o místo „au lieu et place dudit Courbeau, avec … droit exclusif d'enseigner les bourgeois à tirer des armes“. Jeho předchůdce Nicolas Courbeau dit Sanson mu místo postoupil písemnou rezignací. Magistrát to povolil „jusqu'à révocation“, tedy do odvolání.
P239 ze strojově rozpoznaného textu · (Mémoires Morinie XVII, č. CXI; registre aux statuts N, f° 100 r°)
Město přispělo 40 sous „compagnons jouans de l'espée et du boukeler“. Na vévodův příkaz se 15. června vydali na slavnost do Monsu a vrátili se s cenami („il raportèrent les joyaus“). V roce 1614 obdrželo bratrstvo sv. Michaela místnost na radnici „pour tirer des armes“ a peníze, které do té doby platilo za pronájem sálu, měly připadnout na ceny.
P241 ze strojově rozpoznaného textu · (Mémoires hist. Valenciennes III, 1873, s. 172, podle účtů městských pokladníků)
Městská hotovost v Amiens měla šedesát “joueurs d'espée”, každý s mečem “à deux mains et long bois”. Město jim hradilo cvičební sál. Na svátek svatého Michaela volili mistra, 1. května „knížete“ a v případě požáru měli udržovat pořádek.
P243 ze strojově rozpoznaného textu · (Janvier 1855 podle městských účtů)
Na šermířské škole pro duchovenstvo v Tanzhausu chtěli vybírat vstupné dva feniky; měšťané trvali na jednom “wie von alter”. Ke dveřím se natlačilo asi tři sta lidí. Když je kanovníci otevřeli, aby vpustili mistry, dav vtrhl dovnitř a “Da solches die Meister sahen / wolten sie nit fechten”. Peníze nebyly vráceny, pouze byla přislíbena lepší zábava na neděli.
P258 ze strojově rozpoznaného textu · (Simonis 1608, s. 135)
Diváci uráželi šermíře “mit allerhand groben und ehrenrührigen Worten” a přelézali do zápasiště. Šermíři zase sahali po mečích a “wann schon Schuß gehalten” ještě zasazovali “Nachschlag”. Městská rada obojí zakázala a vyvěsila mandát přímo “in der Fecht-Schule”.
P257 ze strojově rozpoznaného textu · (Hamburger Mandate 1763, č. CXLIV)
Na volné šermířské škole na Neuer Markt bojovali členové stráže, měšťané a cizinci „nicht ehe abgelassen / bis das Blut hernacher gangen“. Mnozí byli zraněni. Cenu získali ti, kteří zůstali „vngeschlagen“, tedy nezasaženi.
P261 ze strojově rozpoznaného textu · (Heusener 1579)
Král bratrstva se volil při šermu obouručním mečem: vítězem se stal ten, kdo zasáhl “le plus hault … et plus près du poinet du bonnet”, tedy nejblíže špičce čapky. V sále bylo zakázáno klít a hrát kostky či karty.
P256 ze strojově rozpoznaného textu · (Borgnet 1851, příloha VI)
Na vévodské svatbě bojovalo více než šedesát Marxbrüder a Federfechter o tolary. Kdo zasáhl do krve, obdržel několik tolarů; zraněný “soll mit seinem schaden verlieb Nemen”. Soukeník z Nördlingenu na otázku, zda je ještě schopen pokračovat, odpověděl “Ich lig noch nitt” a rozťal nos silnému zámečníkovi. Jeden Federfechter vypíchl tyčí oko proslulému Marxbruderovi a Marxbrüder poté školu opustili.
P269 ze strojově rozpoznaného textu · (Krafft 1616, vyd. 1861, s. 383–386)
Ulmský kupec Krafft na cestě Krupina – Bzovík – Banská Štiavnica popisuje místo, které mu ukázali (beze jména): turečtí, němečtí a uherští velitelé se tam sešli k pití, lámali kopí a vyměňovali si dary, “des Nächsten tags einander wider mit feindtschafft Als wie die Marxsbrüeder vnd feederfechtt”. Jde o Krafftovo vlastní přirovnání, nikoli o doložené místní úsloví.
P269 ze strojově rozpoznaného textu · (Krafft, vyd. 1861, s. 379–380)
Student Reginaldus de Sancto Fonte při šermu nešťastnou náhodou zabil spolužáka Justa Gabilia. Biskupský soud jej shledal nevinným, univerzita mu však uložila pokutu deseti korun, protože “ludum gladiatorium … in statutis Universitatis prohibitum exercuerit”.
P271 ze strojově rozpoznaného textu · (Schreiber 1859, podle univerzitního protokolu)
Nejlepším šermířem univerzitní soutěže byl absolvent práv Jäger. Univerzita však rozhodla, že cenu mohou obdržet pouze řádní studenti. Meč tak získal baron Neuenstein, který na něj nechal vyrýt nápis, že jej obdržel jako cenu od univerzity.
P271 ze strojově rozpoznaného textu · (Schreiber 1860)
Lazebník a taneční mistr Georg Albrecht přicházel o žáky od chvíle, kdy začal ve Wittenbergu vyučovat Federfechter Martin Krüger, povoláním soukeník. Stěžoval si kurfiřtovi: Krüger prý v Collegien-Keller udeřil rapírem o stůl a zvolal „Wollet ihr mir den Degen nehmen, den mir Kaiser und König angehangen?“ Krüger se posmíval, že si Albrecht s dětmi „ertanzt“ svůj chléb. Albrecht jej vyzval k souboji u tyče pro střelbu na ptáka, rektor však Krügerovi zakázal přijít. Senát je nakonec usmířil pod hrozbou pokuty deseti tolarů.
P274 ze strojově rozpoznaného textu · (Neue Mittheilungen IV, 1840, podle univerzitních akt)
Řemenář z Naumburgu se dal ve Frankfurtu pasovat na mistra svobodných šermířů. Při zkoušce však proti němu nestáli jeho vlastní lidé, nýbrž „Brüder von St. Marco und Löwenberg als der Widerparth“ – soupeři z doby před půldruhým stoletím nyní tvořili zkušební komisi. Kapitán jej poté pasoval „mit meiner Faust“ a Junge slíbil, že do tří let odjede do Prahy.
P276 ověřeno podle snímku · (ISG H.18.03 Nr. 26)
Zedník Hans Joachim Ohlsen, který se podepisoval tituly obou společností současně, zval plakátem k Zelenému myslivci za Altonskou branou: sám proti Lorentzi Schmidtovi „in allen Gewehren, bis aufs Blut“, malíř a švec s tyčemi „um einen Dukaten“ a nakonec pistole. Vstupné 3–4 šilinky, lóže 8. Kronikář z roku 1794 dodává, že v témže sále se jindy pořádalo štvaní zvířat.
P277 z edice nebo přepisu · (Schütze 1794, s. 112–114)
Při pasování na mistra dlouhého meče měl uchazeč kmotry jako při křtu: v Mnichově palírníka, hostinského a sládka, v Hamburku dva měšťany. Ručili za to, že nový mistr splní svou přísahu a do tří let se dostaví do Frankfurtu. Pekař Martin Kähl, takto pasovaný v Mnichově roku 1661, o osm let později sám jako zástupce hejtmana pasoval v Hamburku řezníka – a dal ho přezkoušet „von den Feder Fechtern“.
P280, P281 ověřeno podle snímku · (ISG H.18.03 Nr. 19, 11)
Když na veřejnou šermířskou školu člena Federfechter nepřišel ani jediný člen Marxbrüder, protože neuznávali jeho privilegia, dala norimberská rada čtyři členy Marxbrüder uvěznit. Po několika dnech museli zaplatit za stravu ve vězení „und doch hernach fechten“ – a na příští šermířské škole U Zlaté hvězdy prohráli.
P282 z edice nebo přepisu · (Soden 1860 podle Starkovy kroniky)
Jeden Federfechter bodl rapírem do oka člena Marxbrüder, který o svatodušních svátcích zemřel. Zesnulý měl následující neděli pořádat svou šermířskou školu – rada dovolila jeho vdově, aby ji místo něj uspořádal jiný člen Marxbrüder, “der junge Sun”, a ponechala jí celý výtěžek.
P282 z edice nebo přepisu · (Soden 1860)
Po zkoušce kožešníka z Lipska se hamburský hejtman Marxbrüder Johann Becker zeptal protistrany, zda jej uznávají za počestného mistra; „allsämtlich mit einem Ja“. O dvacet let později jej jeho vlastní bratrstvo žalovalo u říšské dvorské rady za odnesení truhlice a císařského privilegia.
P283, P285 z edice nebo přepisu · (Pommer 1752) regest (RHR)
Zámečník Jörg Held, mistr dlouhého meče pera, si nechal vyrýt portrét se zbraněmi a verši: je mu teprve dvacet sedm let, a přesto jeho „unverzagte Blut“ zkrotila „der Marxbruder Übermut“ – a činí tak nadále „in allen Wehren wie man will“. Rivalita obou bratrstev zde slouží jako reklama.
P287 ověřeno podle snímku · (Stadtarchiv Nürnberg, E 17/II Nr. 1067)
Polsko, Itálie a Mallorca
Pro šermíře se dochoval trest „Gefängniss ein Schok“. Kloseho výtah hovoří o násilí a nepořádcích při Šermířská škola. Jméno šermíře a další okolnosti zůstávají nezjištěny.
P182 ověřeno podle snímku
Kožešník z Augsburgu vedl patnáct členů Marxbrüder, kteří předstoupili před městskou radu, aby si nechali potvrdit pravidla, jež sami stanovili. Löschin jej označuje jako “Meister des langen Schwerdtes”. Z jeho zprávy se o výsledku žádosti nic nedozvídáme.
P145, P146 ověřeno podle snímku
Červená kniha zaznamenává Christoffa Furera z Partenkirchenu jako kožešníka, kterého v roce 1607 pasoval augsburský hejtman Hans Grimm. V roce 1620 augsburský měšťan Christoff Faren z téhož města pasoval dva kožešníky “an statt vnd in namen deß Hauptmans”. Oba zápisy se pravděpodobně týkají téže osoby. Jeho účast na gdaňské petici z roku 1620 zůstává otevřenou otázkou.
P164 z edice nebo přepisu · (ff. 14r a 24r) · Theilův přepis
Dardi se obával, že nižší ceny přilákají více žáků, než kolik by mohl vyučovat. Ve své žádosti proto navrhl „vinte scolari per volta“. Přísedící navrhli nový sazebník, podle něhož městské nařízení stanovilo deset lir za obouruční meč.
P056, P057 z edice nebo přepisu
Kovář Jaume Costa po zkoušce v šermu mečem a puklířem obdržel „pileum sive biretum honoris“ a poděkoval svým pater a kmotr. Dokument výslovně uvádí stupeň prévôta. Číslo dne v zápisu neodpovídá uvedení neděle.
P186 z edice nebo přepisu
Georg Welß (?) se označoval za „Inhalter der Schul In Danzigk“ a žádal radu o každotýdenní cvičení a veřejnou šermířskou školu. Podle Michalakova čtení rada dne 5. listopadu cvičení povolila a veřejné vystoupení odmítla.
P189, P190 z pozdějšího shrnutí
V rukopisném výpisu z 9. října se rada usnesla převzít Šermířská škola pryč ze střelnice a odvádět její příjmy do Káznice. Druhý výpis v téže knize uvádí jeho umístění odlišně.
P191 z edice nebo přepisu
Španělský mistr Ferando, který měl podle dopisu pouze levou ruku, vyzval místní mistry k šermu před hradem. Kapitán Giovanni Angelelli zadržel tři přítomné mistry a Ferandova sluhu a požádal vévodu o pokyny. Údaj o více než 20,000 lidech na náměstí znal kapitán pouze z doslechu.
P193, P194 ověřeno podle snímku
Nikolaus Pol zmiňuje Fechtschul při níž „man 21 Ducaten ausgeworfen“. Kastnerův soupis dobového tisku klade událost do odpoledne 21. srpna.
P195, P196 ověřeno podle snímku
Rada povolila uspořádat Fechtschule na staroměstské radnici pod podmínkou, že nejstarší z přítomných uhradí veškeré škody na oknech a lavicích. O dva roky později již rada užití radničních prostor nepovolila a navrhla místo mezi branami nebo v novoměstské střelecké zahradě. Kronika o škodách uvádí, že „den Schaden der Fenster und Bencken gelten müssen“.
P197, P198 ověřeno podle snímku
Devět Federfechter jako Sarmaté a dvanáct Marxbrüder jako Gótové nastoupilo před královnou k zápasu. V průběhu souboje jeden šermíř spadl z pódia do davu, který jej vyzdvihl zpět. Po obnovení souboje vstoupili mezi dvojici „die schiedes Richter“. Podle Martiniho trvalo vystoupení tři hodiny.
P199, P203 ověřeno podle snímku
Rada postupně projednala stížnost barvíře Valentina Reutera a otázku, kdo bude spravovat arénu a vybírat příjmy „von den schulen, comedien und dergleichen spielen“. Zabývala se také společnou správou se sousedními lázněmi Wildbad a podílem špitálu.
P200 ověřeno podle snímku
Eberhard von Todenwarth a jeho vychovatel Johann Jacob Kolb začali cvičit v červenci. Po odchodu Wilhelma Kreußlera cvičení přerušili kvůli nepřítomnosti zástupce a nekázni mezi žáky “in abwesen des Fechters uff dem boden”.
P205 ověřeno podle snímku
Program Gillisovy zkoušky ponechával městské radě volbu místa: “op de groote merekt ofte op d’ysere leene”. Bubeníci pěti mechelenských cechů měli v den zkoušky obejít město a vyhlásit místo a hodinu. Cechovní dům Den Ingel, který cechu patřil od roku 1593, je doložen samostatně.
P066, P208 ověřeno podle snímku
Toulouští radní uvedli, že při soutěžích viděli žáky pod záminkou zásahu v tempu “partir ensemble, se frapper mutuellement” (vyrazit současně, vzájemně se zasáhnout). V čl. XXI prohlásili takový nepřesný zásah za neplatný. Opakování znamenalo vyloučení a vítězství soupeře.
P214 ověřeno podle snímku · dobový tisk, s. 9–10
Po utkání zůstávaly od hrotu fleretu “white marks left upon the fencing jackets”. Louis Rondelle zmiňuje rozhodčí, kteří prohlíželi tyto stopy a rušili souzásah bez rozboru šermířské výměny. Sám navrhoval, aby se při dvou zásazích posuzoval průběh obou akcí.
P235 ověřeno podle snímku · dobový tisk, s. 178–181
V dialogu v Danetově knize žák vzpomíná na přijímací zkoušky, při nichž hlasující členové uznávali i sporné zásahy. Stačila jim „la trace imprimée sur le Buste du Récipiendaire“ (stopa na hrudi uchazeče). Danet s ním souhlasí a vysvětluje, proč je třeba vidět také průběh zásahu.
P248 ověřeno podle snímku · snímky dobového tisku, s. 172–173
Baourův almanach uvádí, že vítězové soutěže měli volný vstup na představení a směli “entrer dans l’Hôtel de Ville avec l’épée” (vstupovat na radnici s mečem). Radní je také zvali, aby se v dalších letech podíleli na rozhodování soutěží.
P250 ověřeno podle snímku · snímek dobového tisku, s. 200
Latinský školní řád vyžadoval pro šermířské hry svolení rektora. Dolnoněmecký text uvádí „vp der fechtscholen … schall sick keiner finden laten“ a zmínka o výjimce v této pasáži chybí. Zoberova představa, že šermíři využívali Stratzeborg, zůstává domněnkou vyvozenou z jeho poznámky.
P262 ověřeno podle snímku · snímek vydání, s. 58
Christoff Holtzhaußen obdržel pět říšských tolarů za to, že „zu Heydelberg im schißgraben fechtschul gehalten“. Již v listopadu 1599 zaznamenává pokladní kniha platbu témuž falckému gardistovi po šermování ve Frankenthalu. Den po lednové platbě obdržel gardista Lelbach čtyři tolary poté, co při šermování ve střeleckém příkopu zranil protivníka. Vztah mezi oběma lednovými zápisy zůstává nevyjasněný.
P265 ověřeno podle snímku · snímky Willeho edice, s. 291–292
Druhého dne císařovy návštěvy se na hradě konala „ein stattliche Fechtschuel“. Hegenmüllerova korespondence popisuje rozdělování peněz, utržené rány a přijetí šermířů, kteří se vyznamenali, do služeb saského kurfiřta.
P266 ověřeno podle snímku · Leist, s. 38, snímek edice
Na svátek sv. Michaela procházeli měšťané městem za zvuku bubnu, stanuli před radnicí s fleretem a dýkou a vyložili další zbraně pro vyzyvatele. Podle La Fonse bylo k vítězství třeba zasadit obránci určité zásahy „près d’une marque attachée à son pourpoint aux environs du cœur“. Grenier odkazuje na La Fonse a hovoří o určitém počtu zásahů na značku. La Fonsův rukopis je datován do roku 1648 a jeho text uvádí, že tento zvyk zanikl již o několik let dříve.
P267, P299 ověřeno podle snímku · La Fons, s. 313 · La Fons, s. 314, snímek edice · Grenier, s. 110, snímek edice
Na jour du XXᵉ, 13. ledna městský účet uvádí „compaignons jueurs de l’espée et du baston“ v souvislosti s fraškou hranou na voze. Bapstův odkaz na pařížské účty a Paula Durrieua lze opravit podle citované strany 44, kterou Achille Durieux sepsal na základě účtů z Cambrai.
P268, P270 ověřeno podle snímku · Durieux, s. 44, snímek edice
Gdaňský mistr uvedl, že jej Hans von der Sebenitz pasoval na mistra “vor 9. od 10. Jaren alhie”. Nißovo pasování potvrdil Wilhelm Schulz. Na postním trhu roku 1590 obdržel Niß nový list datovaný 20. března 1580.
P164 z edice nebo přepisu · Theilův přepis, f. 26v
Mistři bratrstva Panny Marie a svatého Marka vyslali Hanse Weltze z Norimberku do Nördlingenu a požádali radu o podporu. Učitelé bez oprávnění podle nich špatně vyučovali děti a odváděli příjmy určené na bohoslužby. List vydaný v Augsburgu uvádí „der Maister zwen vnd funfftzig“ a v souvislosti s touto žádostí jmenuje sedm mužů.
P315 ověřeno podle snímku · Seznam, f. 330r
Městská rada znovu vzala do přísahy mistra, který vyučoval v radničním sále. Kronika uvádí, že mu rada „verbot, von den Zuschauern Geld einzuziehen“.
P316 ověřeno podle snímku · ověřeno na snímku tisku · Kronika, s. 161
Radní obdrželi zprávu, že „ein außwendig oder Englischer Man hefftig verwundt sein solle“. Nařídili, aby byly akce dočasně pozastaveny nebo se konaly pouze se souhlasem purkmistrů. Zranění mělo být důkladně vyšetřeno.
P317 ověřeno podle snímku · Radní protokol, f. 67r
Po odstoupení Nicolase Courbeaua, zvaného Sanson, chtěl Eustache Alexandre Paris převzít jeho místo a výhradní právo vyučovat měšťany šermu. Městská rada mu výslovně povolila vykonávat toto povolání “jusqu’à révocation”.
P327 ověřeno podle snímku · ověřena na snímku · Příloha CXI, s. 263–264
Moravští stavové oznámili ve vídeňských novinách, že studenti práv v Olomouci naleznou také veškerá šlechtická cvičení. Vedle jízdárny zde byla „eine Fecht-Schul“ pro šerm, voltiž, mávání praporem, vrhání píkou a cvičení s mušketou. Mistři účtovali za výuku ve vlastním domě 2 zlaté měsíčně a jinde 3 zlaté.
P361 ověřeno podle snímku · Wienerisches Diarium, 17. 9. 1732, s. 10
Rozhodnutí ve věci Alžběty, prešovské měšťanky, jmenuje svědky z Košic, mezi nimi malíře a zlatníka. Je mezi nimi i ‘Blasio gladiatori de Cassovia’. Výpis ponechává otevřené, zda byl Blažej šermířem, nositelem meče, nebo výrobcem mečů.
P387 ověřeno podle snímku · ověřena na snímku tisku · Iványi II, s. 330, č. 870
Ze 24 pážat se čtyři každý den střídala ve službě u krále. Ostatní se cvičila v šermu nebo jízdě na koni pod vedením učitelů, které král najímal a vydržoval. Když cestoval, šestnáct pážat mělo zůstat se svými učiteli a osm jej mělo doprovázet.
P389 ověřeno podle snímku · ověřena na snímku tisku · Veress, s. 4
Dvorský pokladník zaznamenal platbu šermířům, kteří před králem předvedli své umění. Předchozí zápis uvádí Rigu a 1. května. U platby šermířům není uvedeno místo ani den.
P390 ověřeno podle snímku · ověřena na snímku tisku · Pawiński II, s. 90
Další příběhy z bratrstev a škol
Norimberský šermíř Johann Canttor „trat auf den Degen und wollte ihn wieder grade ziehen“, pořezal si lýtko a vykrvácel. Právě rovnání zbraně o koleno nebo pod chodidlem gentský řád zakazuje (čl. 53).
P049 z pozdějšího shrnutí · (Schles. Provinzialblätter 1801, s. 427)
Po smrtelném zásahu zlomeným rapírem rada zakázala šermířské školy.
P082 z pozdějšího shrnutí · (Stetten 1743, s. 816)
Za turecké války staroměstská rada zakazuje hudbu a šermířské školy: kdo chce “rytířských kusů dovozovati, ten do pole proti Turku”. Winter zároveň označuje šermíře za “pověstné rváče” a zaznamenává zabití pekaře, který “chodil s šermíři”.
P109 z edice nebo přepisu · (Winter), zbytek OCR
Staroměstský řád vylučuje opilce a trestá předem smluvený zápas; při zápase o dar od diváka se šermují tři střety bez ohledu na krev při prvním z nich.
P052 z edice nebo přepisu · (Tuček 1927)
Městský řád pro šermířskou školu omezuje pití na dvě míry a trestá urážky pokutou jednoho rýnského zlatého; kdo uchopí soupeřovu zbraň a udeří jej, nesmí rok šermovat.
P046 z edice nebo přepisu
Královské privilegium prohlašuje, že kdo při šermu nešťastnou náhodou zabije nebo zmrzačí, nenese odpovědnost, „pus lo offici e art es tal que de necessitat se haje a jugar ab ferro“. V Lille se nachází vidimus listin z 23. února 1463 o beztrestnosti bratří, kteří někoho poraní nebo zabijí při dodržení předepsaných opatření.
P087 z pozdějšího shrnutí
Nový provost přísahá na kříž ze zkřížených mečů, že nebude vydržovat prostitutku ani žít z jejích výdělků a nebude vyučovat „Sarracenos vel Judeos“. V Seville od roku 1528 ani „esclavo blanco ni negro“.
P124, P130 ověřeno podle snímku · (vybrané strany)
Uchazeč obdržel namísto zkoušky pouze osvědčení o způsobilosti, protože královský zkušební mistr zemřel a zkoušku nebylo možné vykonat.
P133 ze strojově rozpoznaného textu · (Pérez Pastor)
Zbraně zemřelého bratra přecházejí na bratrstvo, které mu za to vystrojí pohřeb.
P030 z pozdějšího shrnutí · (Bozière 1864)
Státní rada zrušila bratrstva střelců z kuše a lučištníků i „tireurs d'armes“ a jejich majetek připojila ke všeobecnému špitálu – proto se dnes písemnosti bratrstva svatého Michaela nacházejí v archivu špitálů.
P087 z pozdějšího shrnutí · (inventář AM Lille)