Prameny › P052
Řád šermířů (Staré Město pražské, 28. července 1597)
Rada pražského Starého Města přiznává oběma bratrstvům stejná práva: střídají se o nedělích, zápasy o dar probíhají ve třech kolech a výše položená rána se hodnotí více.
- Typ
- stanovy a řády
- Datum
- 28. července 1597
- Místo
- Praha (Staré Město)
- Bratrstvo
- Marxbrüder a Federfechter
- Edice
- Tuček, Pražští šermíři a mistři šermu (1927), s. 79–94 (P009)
- Ověření
- čtená edice
- Relevance
- 5/5
Úplný překlad s původním zněním ↓
Pravidla v tomto prameni
- Zranění a smrt při šermuVýsměch raněnému, Zápas o peníze, bod 6
- Platné zásahy a krevZápas o peníze, bod 4
- Cíl: kam zasáhnoutrukavice, zápas o peníze, bod 4
- Šermířský zápas: chování během utkánínástup ke zbrani, nástup ke zbrani, chování, u kolbiště, zdvižení zbraně, diváci, šraňky, šraňky
- Zakázané technikyKdo se neučil, nešermuje, Řádné pozvednutí zbraně, Zápas o peníze, bod 3
- Zbraně a výstrojZbraně školy, Poplatek za zbraně a zlomené meče, Rukavice jen po zápěstí, Mistr šermu musí ovládat všechny zbraně
- Zkouška a stupněMistr šermu musí ovládat všechny zbraně
- Právo vést šermířskou školuúvod, Škola zůstává při nožířském cechu, Soupis šermířů a střídání, Cizí šermíři, Žádost o povolení školy, Žádost o povolení školy, Zahaleči se nepřipouštějí, Kdo se neučil, nešermuje, Místo školy a povinnosti hostinského
- Dohled a rozhodováníDozor nad cechem a čtyři zvolení, , Soupis každý rok po Velikonocích, Šuc neboli frýd
- Dny a svátkySoupis šermířů a střídání, Škola zmařená deštěm, Hodina šermířské školy v neděli a nešpory
- Pokuty a chováníúvod, Poslušnost šermířů a diváků, Šuc neboli frýd, Kdo se neučil, nešermuje, Postavení stran při škole, Nikdo nepovolaný na šermířském prostranství; tři lopatky, Výsměch raněnému, Zápas o peníze, bod 5, Zápas o peníze, bod 6, Ohrazení a pavlače pro urozené, Sloup s lopatkou u hrazení
- Ceny a sázkyZápas o peníze, úvod, Zápas o peníze, bod 1, Zápas o peníze, bod 2
- Mzdy a poplatkyPoslušnost šermířů a diváků, Místo školy a povinnosti hostinského
Příběhy z tohoto pramene
Úplný překlad
Preambule: žádost nožířů a vydání řádu (s. 79–81)
My purgkmistr a radda Starého Města Pražského známo činíme tímto naším listem všem vuobec kdež čten nebo čtoucí slyšán bude a zvláště tu, kdež náleží, že jsou starší nožíři i jiní mistři na místě všeho pořádku téhož řemesla nožířského před nás do rady předstoupili oznámivše, kterak se při škole šermířské mimo předešlé řády chvalitebně poctivého cvičení šermířského, velicí nezpůsobové nacházeti měli a ti od nich nožířuov (při jichžto poctivém řemesle od předkuov jich táž škola šermířská k spravování i v ní všech věcí řízení posavad zuostavena jest) nižádným spuosobem k jakému napravení a vyzdvižení lepšího řádu bez jistého od nás jim k tomu dovolení i některých artykuluov buď obnovení nebo přidání a utvrzení přivedeni býti nemohli, nás ve vší náležité uctivosti a pilnosti požádavše, abychom jak pro dobrý řád, tak pro pokojné poctivých lidí a zvláště mladšího věku cvičení, anobrž také pro poctivost města tohoto Starého Pražského jakožto předního a hlavního v tomto království Českém, oblíbíce sobě některé artykule a z těch, což by nejpodstatnějšího bylo, pokudž by mimo jiné země v těchto městech Pražských ušetříno a zachováno býti mohlo, vyvolíce a vyberouce jim je v krátkosti nařídili, za řád vystavili a pečetí naší městskou utvrdili, kdež my sami z obecního zkušení to poznávajíce, že při dotčených školách šermířských netoliko velicí a škodliví nezpůsobové se dějí, ale že také v příčině takových škol mnozí zahalčiví lidé od jinud do měst Pražských vcházejí s tím oumyslem, aby toliko školy šermířské drželi a z nich živnost měli, však mimo to ovšem zahalčivý život vedou a po šenkovních domích více k všetečnosti a nočním toulkám, ke škodě mnohých, nežli k jaké platnosti se zdržují, nebo odtud skrze takové lidi mnohá a škodlivá pohoršení, různice, sekání i mordové často pocházejí, takovou jejich, nožířuov žádost, slušnou a náležitou i potřebnou býti jsme uznali, protož aby se jak té takové žádosti jich nožířuov, tak i lepšímu řádu při týchž školách šermířských zadosti státi mohlo, z jistého uvážení našeho tyto níže pořád položené artykule vuobec všechněm těm, předně, kteříž by tu školu spravovali, potom též, ježto by při týchž školách šermovati a se cvičiti chtěli, jsme vysadili a nařídili, také tímto listem vysazujeme a nařizujeme, tomu chtíce, aby všickni takoví podle nich se chovali, jimi řídili a spravovali. —
My, purkmistr a rada Starého Města pražského, tímto svým listem oznamujeme všem vůbec, kdekoli bude čten nebo slyšen při čtení, a zvláště těm, jichž se to týká, že před nás do rady předstoupili starší nožířského cechu a jiní mistři jménem celého cechu téhož nožířského řemesla a oznámili, že při šermířské škole se proti dřívějším řádům chvalitebného a počestného šermířského cvičení vyskytují veliké nepořádky a že oni, nožíři, při jejichž počestném řemesle tatáž šermířská škola od jejich předků až dosud zůstávala, pokud jde o správu a řízení všech jejích záležitostí, nemohou žádným způsobem dosáhnout nápravy a zavedení lepšího pořádku bez našeho výslovného svolení a obnovení či doplnění a potvrzení některých článků. Se vší náležitou úctou a snažností nás požádali, abychom jak pro dobrý pořádek a pokojné cvičení počestných lidí, zvláště mládeže, tak také ke cti tohoto města, Starého Města pražského, jakožto předního a hlavního města v tomto Království českém, schválili určité články, vybrali z nich to nejpodstatnější, co by mohlo být v těchto městech pražských zachováváno a dodržováno jako v jiných zemích, stručně je sepsali, vydali jako řád a potvrdili naší městskou pečetí. Jelikož sami z obecné zkušenosti víme, že při řečených šermířských školách dochází nejen k velikým a škodlivým nepořádkům, ale že kvůli takovým školám přicházejí do měst pražských odjinud také mnozí zahálčiví lidé s úmyslem pouze pořádat šermířské školy a živit se jimi, přičemž vedou zahálčivý život a tráví čas v krčmách spíše nepravostmi a nočním potulováním ke škodě mnohých než čímkoli užitečným, neboť skrze takové lidi často vznikají mnohá škodlivá pohoršení, sváry, posekání, ba i vraždy, uznali jsme tuto žádost nožířů za řádnou, náležitou a potřebnou. Aby tedy bylo vyhověno jak jejich žádosti, tak potřebě lepšího pořádku při těchto šermířských školách, po zralém uvážení jsme stanovili a nařídili níže uvedené články pro všechny vůbec, nejprve pro ty, kdo by onu školu spravovali, a poté také pro ty, kdo by při těchto školách chtěli šermovat a cvičit; tímto listem je stanovujeme a nařizujeme a přejeme si, aby se všichni takoví podle nich chovali, spravovali a řídili.
Škola zůstává při cechu nožířů (s. 81)
Předně, poněvadž od dávných let zvláště za paměti lidsky až posavad škola šermířská udatnosti a zmužilosti cvičení šermířského při pořádku řemesla nožířského mimo jiná řemesla v těchto městech Pražských zuostavena jest, protož také i na tento čas táž škola šermířská při témž řemesle nožířském se zuostavuje s tím při tom vyměřením, aby oni nožíři, jak sami mistři, tak i všechna čeládka jich, vedouce předně život pobožnej, ctnej a šlechetnej, v témž šermířském cvičení od tohoto času čím dále více a více se rozmáhali, tak aby předkem sami jsouce šermům vycvičeni, túž školu ozdobovati hleděli, anobrž ji také náležitě říditi a spravovati, nadto vejše příčiny šermířské — a téhož cvičení mezi jinými rozeznávati a spokojovati uměli a mohli.
Za prvé: jelikož odedávna, zvláště pak od paměti lidské až dosud, šermířská škola k pěstování statečnosti a odvahy v šermu zůstávala v těchto městech pražských při cechu nožířského řemesla, a nikoli při jiných řemeslech, ponechává se i nyní táž šermířská škola témuž nožířskému řemeslu s ustanovením, aby tito nožíři, jak sami mistři, tak všichni jejich tovaryši, vedouce především zbožný, ctnostný a šlechetný život, od této chvíle stále více prospívali v témže šermířském cvičení, aby se, sami především vycvičeni v šermu, snažili tuto školu zvelebovat, řádně ji vést a spravovat a nadto uměli a dokázali mezi ostatními posuzovat a urovnávat šermířské záležitosti a věci tohoto cvičení.
Dohled cechu a čtyř zvolených mužů (s. 81–82)
Item dotčenému pořádku řemesla nožířského ta moc se propůjčuje, aby nad tímto řádem škole šermířské vyměřeným předně ruku drželi, z něho žádnému vykračovati nedopouštěli, při školách pak starší pokudžby možné sami přítomni aby bejvali a však, nicméně každého času aby z prostředku jak starších tak obecních mistruov osoby jisté, při nejmenším čtyři, vyvolili, kteříž by každého času přítomni jsouce, všechny věci při takových cvičeních poctivých řídili a opatrovali.
Rovněž se uvedenému nožířskému cechu uděluje především pravomoc dohlížet na tento řád předepsaný pro šermířskou školu a nedovolit nikomu, aby se od něj odchýlil; starší ať jsou pokud možno sami přítomni na školách a přesto ať vždy vyberou ze starších i řadových mistrů určité osoby, nejméně čtyři, které budou pokaždé přítomny a budou při takových počestných cvičeních vše řídit a na vše dohlížet.
K tomu též aby podle sebe (však s dotazem a dovolením pana purgkmistra a pánuov) nemohou-li po dvou osobách ale po jedné z starejch šermířuov, an by při tomto městě Starém Pražském buďto usedlí byli nebo dávními léty zde utvrzeni jsouce, v obyvatelství(m) zuostávali a dobře se chovali, za přední šermíře ku pomoci sobě a podle sebe k spravování často psaných škol šermířských nařizovali, kteřížto podle nich nožířuov túž náležitost jmíti mají, k tomu aby spravedlivě šermíře rozeznávali, mezi nimi při škole frýd dělali a což k tomu více podle spůsobu a dobrého řádu škol šermířských vyřizovati náleží, nápomocni byli.
Dále ať si rovněž ustanoví (avšak s vědomím a svolením pana purkmistra a pánů), ne-li dvě osoby, tedy po jedné ze starých šermířů, kteří jsou buď usedlí v tomto Starém Městě pražském, nebo jsou zde již dlouho usazeni, nadále zde bydlí a řádně se chovají, za přední šermíře, aby jim pomáhali a spolu s nimi spravovali již vícekrát zmíněné šermířské školy; ti mají mít spolu s nožíři tutéž povinnost: spravedlivě soudit šermíře, činit ve škole frýd (oddělovat je od sebe) a pomáhat se vším ostatním, co je třeba vykonat podle zvyklostí a dobrého řádu šermířských škol.
Poslušnost šermířů a diváků; podíl pro staré šermíře (s. 82–83)
Těmi pak všemi osobami k tomu tak nařízenými všickni, jižto by se na školu dáti a šermovati chtěli, se spravovati povinni budou a jsou. A co jiného lidu jakéhokoli stavu a povolání jest, ježto ne pro školu, nebo k provozování šermířských kusuov, než toliko pro dívání přicházejí, ti se v nic neslušného na protimyslnost šermířuov a jich správcuov se vydávati, ani jim v jich povinnost vkračovati, nadto a mnohem méněji jakých různic mezi nimi činiti nemají; ti pak, kteříž tak podle nožířuov k spravování škol šermířských nařizováni budou nebo jsou, jestli že léta svá mnohá v městech Pražských při školách šermířských sou strávili a neměli by dobrého poživení, mají od pořádku nožířského, tak i od všech šermířuov každého času slušně ušetřováni býti, tak aby z každé školy, když se kdy drží, z peněz vuobec od lidí vybraných, by jedné každé osobě nětco udělováno a při nejmenším po deseti krejcařích dáváno bylo a to proto, aby k spravování dotčených škol a zdržení tohoto chvalitebného řádu volněji se propůjčovali.
Všichni, kdo chtějí chodit do školy a šermovat, mají být a jsou povinni poslouchat všechny takto ustanovené osoby. Ostatní lidé jakéhokoli stavu a povolání, kteří nepřicházejí do školy ani předvádět šermířské kusy, nýbrž pouze přihlížet, se nemají proti vůli šermířů a jejich správců dopouštět ničeho nepatřičného ani jim zasahovat do výkonu povinností, a tím méně mezi nimi vyvolávat sváry. Ti, kdo jsou nebo budou takto ustanoveni vedle nožířů ke správě šermířských škol, mají-li za sebou mnoho let v pražských městech při šermířských školách a nemají-li řádné živobytí, mají být vždy náležitě zaopatřeni nožířským cechem a všemi šermíři, aby se z každé školy, kdykoli se koná, každému takovému člověku dostalo z peněz vybraných od veřejnosti alespoň po deseti krejcarech, a aby se tak tím ochotněji věnovali správě uvedených škol a udržování tohoto chvályhodného řádu.
Rejstřík šermířů a střídání Federfechter a Marxbrüder (s. 83–84)
Dále tento pořádek od šermířuov, kteříž školy držeti chtějí, každého času držán a zachován býti má, jak nejprve tito artykulové k svému utvrzení přijdou, hned přede všemi jinejmi věcmi má při pořádku nožířském to opatřeno býti, aby všichni šermíři, jak fedrfechterové, tak markusové, kteří toho času v městech Pražských jsou vyhledáni a do obzvláštních register, zvláště pak ti, kteříž jsou řemeslníci, u pořádných mistrů dělají a ne zahaleči, na školu toliko tu ležící zapsáni a poznamenáni byli, jimž se také přitom takoví artykulové v známost uvésti mají a jak po pořádku po starších zapsáni budou, tak také po pořádku dále vždycky jednu neděli nebo svátek federfechter a druhou neděli nebo svátek markus až do vyplnění jich takovou školu aby drželi, leč by jeden druhému svého práva dobrovolně postoupiti chtěl.
Dále mají šermíři, kteří chtějí pořádat školy, vždy zachovávat a dodržovat tento řád: jakmile tyto artikuly nabudou platnosti, má nožířský cech především dbát na to, aby všichni šermíři, jak Federfechter, tak Marxbrüder (fedrfechterové, markusové), kteří se v té době nacházejí v pražských městech, byli sepsáni a zaneseni do zvláštních rejstříků, zejména ti, kteří jsou řemeslníky, pracují u řádných mistrů a nejsou zahaleči, a to pouze pro zdejší školu; zároveň jim mají být tyto artikuly dány na vědomí; a jak budou zapsáni v pořadí podle služebního stáří, tak ať také po řadě pořádají takovou školu, vždy jednu neděli či svátek Federfechter a následující neděli či svátek Marxbruder, dokud nebude (seznam) vyčerpán, ledaže by někdo chtěl své právo dobrovolně postoupit druhému.
Šermíři odjinud (s. 84)
A jestli v tom času který přespolní přivandruje, ten musí čekati, až se prvnější vypořádají. A však tu též bude-li kdo své školy tomu přivandrovanému dobrovolně chtíti postoupiti, toho také užíti moci bude. — Kterýžto řád, když se tak držeti, též ruka ochranná od pořádku nožířského a šermířuov nad nimi držána bude, sejde z těch přímluv, kteříž se za šermíře často dějí a skrze to časem nemalé zaneprázdnění bývá, anobrž i záští mezi šermíři povstávají.
A přijde-li mezitím nějaký šermíř odjinud, musí počkat, až se vystřídají ti, kteří přišli dříve. Chce-li mu však někdo dobrovolně postoupit svou šermířskou školu, smí ji využít. — Bude-li se tento řád takto zachovávat a budou-li nad ním nožířský cech a šermíři držet ochrannou ruku, ustanou přímluvy, které se často činí ve prospěch šermířů a z nichž někdy vznikají značné nesnáze, ba i nepřátelství mezi šermíři.
Každoroční zápis po Velikonocích (s. 84)
Dále jiná léta budoucí má se takové vyhledání a zapsání šermířuov obojích hned po veliké noci díti, při čemž chtěl-li by jaký neřád kdy nastati, to starší na pana purgkmistra pány vznésti moci budou a pan purgkmistr páni ráčí to přetrhnouti i také nad tím ochrannou ruku držeti.
Dále se má v příštích letech takové vyhledávání a zapisování šermířů obou (skupin) konat hned po Velikonocích; a vznikne-li přitom nějaký nepořádek, mohou jej starší přednést panu purkmistrovi a pánům, a pan purkmistr a páni jej ráčí zastavit a rovněž nad tím držet ochrannou ruku.
Žádost o povolení pořádat šermířskou školu (s. 84–85)
A však nicméně který již takovým zpuosobem vyměřeným by školu držeti chtěl, ten každý má a povinnen jest předně k starším nožířuom dáti se časně najíti a jich za to požádati, aby podle něho a spolu s ním před pana purgkmistra a pány do rady vstoupíce, za něho se přimluvili, aby v jistý den buď nedělní nebo sváteční, jmenujíce jej zejména, školu šerm. držeti mohl, jehožto žádost dotčení nožíři starší vyslyšíce, tomu každému jistou hodinu hned téhož dne k dání na touž žádost jeho odpověď uložiti mají; prve pak než táž hodina přijde, tíž starší nožíři povinni jsou těch osob šermířských, kteréž by kdy k spravování takových škol šermíř. k nim přidáni a nařízeni byli, k sobě dáti povolati a tu takovou žádost jeho společně s bedlivostí uvážíce, jemu zase jistou odpověď, má-li podle dotčeného vyměření (an by toho zasloužil) jemu táž škola dopřína a s ním do rady před pana purgkmistra pány o to vstupováno býti, dáti. Kdež uznají-li z takového společného svého uvážení, že toho užíti muože, tehdy se jemu dostatečné napomenutí hned tehdáž učiniti má, jak se při tom, zvláště podle tohoto nařízení a vystavených artykuluov chovati má, při kterémžto dovolování toho vysoce šetřiti potřebí jest i pozor na to od nich starších bedlivý držán býti má, aby takovými školami ti, kteří zahaleči, nadto nějací buřičové nejsou, anobrž dobré vysvědčení o sobě mají, že při řemeslích svých zuostávajíce, u mistruov pořádných dělají, nebo jinak živnost náležitou by provozovali.
Každý, kdo chce pořádat školu takto předepsaným způsobem, se však musí a je povinen nejprve včas dostavit ke starším nožířům a požádat je, aby s ním předstoupili před pana purkmistra a pány v radě a přimluvili se za něj, aby směl pořádat šermířskou školu určitého dne, ať již v neděli, nebo ve svátek, který výslovně uvede. Řečení starší nožíři mají po vyslechnutí jeho žádosti každému určit na tentýž den jistou hodinu, kdy dostane odpověď na svou žádost; než však tato hodina nastane, jsou titíž starší nožíři povinni obeslat osoby z řad šermířů, které jim byly přiděleny a ustanoveny ke správě takových šermířských škol, společně s nimi jeho žádost pečlivě uvážit a poté mu dát jednoznačnou odpověď, zda mu podle řečeného ustanovení (zaslouží-li si to) bude škola povolena a zda s ním mají v této věci jít do rady před pana purkmistra a pány. Shledají-li při společném uvážení, že smí tohoto práva využít, má být ihned na místě náležitě poučen, jak si při tom má počínat, zejména podle tohoto řádu a vydaných článků. Při udělování tohoto povolení je nanejvýš nutná obezřetnost a oni starší mají pečlivě dbát na to, aby takové školy byly povolovány těm, kdo nejsou zahaleči ani buřiči, nýbrž mají dobré vysvědčení o tom, že se drží svých řemesel a pracují u řádných mistrů nebo si jinak řádně obstarávají obživu.
Zahaleči se nepřijímají (s. 85–86)
A pakli by přitom vyhledáno a uznáno bylo, an by některý takový šermíř v městech Pražských v zahálce život veda, u pořádných mistruov, jsa osoba řemeslnická, nedělal, ani živnosti náležité neprovozoval, se zdržoval a tak toliko na zdržení školy šerm. pávovati a tudy svého vyživení, pod tím nepořádně živ jsa, vyhledávati chtěl, ten k tomu nikdy od nich, jak nožířuov, tak pořádných šermířuov fedrován ani připuštěn býti nemá, anobrž ten tak každý od nich panu purgk. pánuom do rady v známost uveden býti má, tak aby pan purgk. páni o takovém vědouce, dále to časně přetrhnouti mohli.
A bude-li při tom shledáno a zjištěno, že některý takový šermíř v pražských městech vede zahálčivý život, nepracuje u řádných mistrů, ačkoli je řemeslníkem, ani se řádně neživí, (nýbrž) zůstává (zde) a chce se tak pouze naparovat (?) (pávovati) pořádáním šermířské školy a hledat v tom obživu, přičemž mezitím žije nepořádně, nemají jej k tomu nikdy povyšovat ani připouštět nožíři ani řádní šermíři; naopak mají každého takového člověka oznámit panu purkmistrovi a pánům v radě, aby pan purkmistr a páni, vědouce o něm, tomu mohli včas zabránit.
Zbraně školy (s. 86)
Jakož také k držení škol šermířských zbraně obyčejné, jako tesáky, hole, halapartny a jiné, jakým se koli jménem jmenují, dřevěný, též meče a rapíry železný, přináležejí, o tom tak nařízeno jest, že by takové všelijaké zbraně starší i se vším pořádkem řemesla nožíř. povinni jsou zachystati a vždycky v forotu jmíti a podle toho když která škola držána býti má, tehdáž k takovému cvičení nositi dáti a však nicméně i v tom pořádek opatření své jmíti má takto: Jestli by se které takové zbraně šermíř. buďto porušily nebo polámaly, tehdy dotčení starší nožíři s pořádkem svým na místě těch jiné zase shotoviti a spraviti dáti mají, na čemž také všickni šermíři přestávati povinni býti mají a jsou.
Jelikož ke konání šermířských škol náležejí obvyklé zbraně, jako tesáky (tesáky), hole, halapartny a jiné, ať se nazývají jakkoli, ze dřeva, a rovněž meče a rapíry ze železa, nařizuje se, aby starší spolu s celým cechem nožířského řemesla byli povinni takové zbraně všeho druhu připravovat a vždy je mít v zásobě (forot), a tedy když se má konat škola, dát je přinést k takovému cvičení; přitom však ať má cech i v této věci své ustanovení, a to následující: budou-li některé takové šermířské zbraně poškozeny nebo zlomeny, mají řečení starší nožíři se svým cechem dát místo nich zhotovit jiné a poškozené opravit a všichni šermíři jsou a budou povinni se s tím spokojit.
Poplatek za zbraně a za zlomené meče (s. 86–87)
Od propůjčování pak takových zbraní k též kratochvíli, tolikéž za práci školy vyjednání. Ten každý, kdož školu držeti bude, jim starším nožířuom dáti jest povinnen jednu kopu míšenskou. A jestli že by se na též škole meč nebo rapír přerazil, tehdy na pomoc spravení jiného meče puol zlatého, to jest třidceti krejcaruov a na rapír dvadceti krejcarov dáti povinnen bude, ale na dřevěné zbraně nic.
Za zapůjčení takových zbraní k této kratochvíli a rovněž za práci spojenou s uspořádáním školy je každý pořadatel školy povinen dát jim, starším nožířského cechu, jednu kopu míšeňských grošů. A zlomí-li se na téže škole meč nebo rapír, je povinen přispět na zhotovení jiného půl zlatým, tedy třiceti krejcary za meč a dvaceti krejcary za rapír, za dřevěné zbraně však ničím.
Schutz neboli frýd: oddělení šermířů (s. 87)
Z strany šucu aneb frýdu braní, poněvadž k té kratochvíli dobří lidé a poctiví mládenci všelijakých řemesel z mnohých zemí přicházejí, anobrž také i z stavuov vyšších osoby přítomni bejvají, protož se to vysoce zapovídá, aby se žádný jiný, komuž nenáleží a poručeno není, mezi šermíře netřel, nýbrž těm všechněm, jimžto takové školy svěřeny sou a budou, se poroučí, aby žádnému toho nedopouštěli, než sami frýdy brali a podle nich ti šermíři, při každé škole dotčených správcuov, kterýmž by poručeno bylo, buď podle nich nebo na místě, však s volí jejich, nebo se to mnohokrát nachází, že v příčině nebedlivého, nepořádného a nerozšafného frýdu braní nebo také od těch, an jim frýdu bráti nenáleží, v to se pletení, mnozí k chromotě, k slepotě a k úrazu nebezpečnému přicházejí, i také různice a záští k budoucím nevolem se zuostavují. Kdož by se pak toho dopustil, buď on že by šermovati uměl nebo neuměl, ten podle uvážení těch správcův buďto školy na čas, pokudž by kdo z šermířuov byl, zapověděním, nebo skrze vznešení na pana purgk. pány ztrestán býti má.
Pokud jde o Schutz neboli braní frýdu (šuc aneb frýd, oddělování šermířů): jelikož k této kratochvíli přicházejí z mnoha zemí dobří lidé a poctiví mladíci nejrůznějších řemesel a přítomny jsou též osoby vyšších stavů, přísně se proto zakazuje, aby se mezi šermíře vměšoval kdokoli jiný, komu to nepřísluší a komu to není svěřeno; všem, jimž takové školy jsou a budou svěřeny, se naopak přikazuje, aby to nikomu nedovolovali, nýbrž aby sami brali frýd a vedle nich při každé škole ti šermíři z řad řečených správců, jimž je to svěřeno, buď po jejich boku, nebo na jejich místě, avšak s jejich souhlasem; neboť se často stává, že neopatrným, nepořádným a nerozvážným braním frýdu nebo vměšováním těch, jimž braní frýdu nepřísluší, mnozí přicházejí k ochromení, oslepnutí a nebezpečnému zranění a také přetrvávají sváry a nepřátelství k budoucí zášti. Kdo se toho dopustí, ať šermovat umí, či nikoli, má být podle uvážení těchto správců potrestán buď dočasným zákazem účasti na škole, je-li jedním ze šermířů, nebo předáním panu purkmistrovi a pánům.
Rukavice pouze k zápěstí (s. 87–88)
Nachází se při šermích i tento škodlivý, mimo starobylý spuosob neřád, že mnozí, jimžto se zmužilosti nedostává, rukavic dlouhejch i k šermům nenáležitejch až po loket používají, kterýžto nespuosob tuto také se zapovídá a toho více dopouštěno býti nemá, než rukavice po pěsť toliko pro ochránění prstuov, jakož předešle pro řemeslníky bejvalo, aby se užívali, tudy aby jeden každý šermíř na své srdce, umění a zmužilost se bezpečil a v rukavicích fortedlných umění udatnosti své nezakládal.
Při šermu se také vyskytuje tento škodlivý nešvar, odporující starobylému způsobu: mnozí, jimž chybí odvaha, používají dlouhé rukavice až k lokti, které k šermu nenáležejí; tato nevhodná zvyklost se zde rovněž zakazuje a nadále se nemá připouštět, nýbrž se mají k ochraně prstů používat rukavice pouze k pěsti (zápěstí), jak tomu dříve bývalo u řemeslníků; aby každý šermíř spoléhal na své srdce, dovednost a odvahu a nezakládal umění své udatnosti na pevných (fortedlných) rukavicích.
Kdo se nevyučil, nesmí šermovat; způsob boje a chování (s. 88)
Kdo jest se šermovati neučil a zdvihání šermířského by neuměl, tomu každému šermovati zbraněno býti má. Také když z obou stran šermíři s braněmi k sobě jdou, nemají tak vztekle do sebe vskakovati, nýbrž čistě zdlouha podle umění té kratochvíle a to s každou zbraní, aby toho užívali a sami od sebe bez frýdu jeden od druhého aby se odsekal. Šermíři mistři i také učedlníci na školách vážně, uctivě, jak sami k sobě, tak i k jiným lidem, žádného bláznovství, jako hlavou jedni druhým třesením a jazykuom na sebe vyplazováním, což na dobré a poctivé lidi nenáleží, před sebe neberouce, se chovejte. A kdož by se pak co takového dopustil, ten každý vedle uvážení správcuov té školy a předně starších nožířuov ztrestán buď.
[Redakční shrnutí] Účast ve školách byla vyhrazena vycvičeným šermířům. Předpisy vyžadovaly rozvážné a spořádané jednání a v ustanovení o přerušení výměny používaly výrazy odsekal a frýd. Od mistrů a učňů se očekávalo uctivé chování vůči sobě navzájem i vůči veřejnosti. Pravidla odsuzovala posměšná gesta, například potřásání hlavou a vyplazování jazyka. Správci škol, zejména pak starší nožířského cechu, mohli ukládat tresty podle vlastního uvážení.
Rozmístění stran na škole (s. 88–89)
Při držení školy šermíři, mistři i učedlníci mají a povinni jsou pořádně po straně, kdež jim náleží státi a to tak, aby na jedné straně fedrfechterové a na druhé markusové pro rozeznání jich od lidí se postavili a stáli. A když jich pár šermuje, aby v placu nepřekáželi, jeho nezaměstnávali, ale se rozstoupili, nestojíce na hromadě jako husy, tak aby se lidé volně přes ně dívati mohli.
Při konání školy musí šermíři, mistři i učedníci, řádně stát na straně, kam patří, a to tak, aby Federfechter stáli na jedné straně a Marxbrüder na druhé, aby je bylo možno odlišit od obecenstva. A když dvojice šermuje, nemají jí na šermovišti překážet ani se na ni tlačit, nýbrž stát s odstupem a neshlukovat se jako husy, aby přes ně lidé měli volný výhled.
Správné pozvednutí zbraně (s. 89)
Každý šermíř, jak mistr tak i učedlník na škole náležité zdvižení k té kratochvíli podle umění a způsobu šermířského s jednou každou zbraní udělati povinnen jest a ne jako sedlák, aby střeštěně k zbrani běžel a ji do rukou popadna, vzal, chtěje se jako hovado nerozumné (an to nikoli na poctivého šermíře nenáleží) práti a tlouci.
[Redakční shrnutí] Škola vyžadovala od mistrů i učňů dodržování úvodních obřadností a pravidel chování.
Zákaz přítomnosti nepovolaných osob na místě; trest tří ran plácačkou (s. 89–90)
Kteréhožto nezpůsobu správcové nad školami těmi nařízení nižádným způsobem dopouštěti ani přehlídati nemají. Komuž nenáleží a šermířem není, ten žádný ovšem do placu nechoď a šermířuom nepřekážej, mnohem méněji jich šermovati, nadto nětco proti náležitosti před sebe bráti, nevyučuj, ani k tomu posily nedávej, anobrž ani mezi ně, věda vo tom, že jiní k spravování školy nařízeni jsou, nevskakuj. Pakli se kdo koliv té takové všetečnosti dopustí, jaká koliv pokuta na něho od šermířuov uložena bude, to podniknouti povinnen jest a při nejmenším, kdo by tak do placu chodil a rozkazovati chtěl i rozkazoval, nebo nětco toho, an mu nenáleží, před sebe bral, ten každý tři lopatky, (kteráž k tomu i pro jiné výstupky, jsoucí spravena, vždycky a každého času přítomna býti má) vytrpěti bez odpornosti povinnen jest. Kteréžto lopatky komukoliv starší nožíři a správcové z svejch takovému přestupníku dáti poručí, ten každý také to vykonati povinnen jest a bude.
Správci ustanovení nad těmito šermířskými školami nesměli takové nevhodné jednání připustit ani přehlížet. Kdo tam neměl co dělat a nebyl šermířem, nesměl vstoupit do prostoru, překážet šermířům, učit je šermu, dopouštět se dalších nevhodností, napomáhat jim při nich ani skákat mezi ně. Správou školy byli pověřeni jiní. Za takovou opovážlivost hrozil trest, který uložili šermíři. Za neoprávněný vstup spojený s vydáváním příkazů nebo jiným jednáním mimo vlastní pravomoc předpis stanovil nejméně tři rány lopatkou (lopatky), kterým se provinilec nesměl bránit. Lopatky měly být vždy připraveny pro tento i jiné přestupky. Vykonáním trestu pověřovali starší nožíři a správci některého ze svých lidí, pro něhož bylo pověření závazné.
Posmívání raněným (s. 90)
Děje se také i tento nezpůsob při těch školách, když časem někdo uražen bývá, že na něho jako na blázna chasa a vandrovní někteří pískají a křikají i vejskají a protož kdož by se koliv toho dopustil a naň to uznáno bylo, dává se správcom školy ta moc, aby toho každého do vězení dali, nebo třmi lopatkami strestati poručili; a tak vědouce o tomto nařízení budou věděti, jak se všickni chovati.
Na těchto šermířských školách se také vyskytuje tento nepatřičný zvyk: když bývá někdo zraněn, chlapci a někteří vandrující tovaryši na něj pískají, křičí a povykují jako na blázna; proto se pořadatelům školy dává pravomoc nechat každého, kdo se toho dopustí a bude mu to prokázáno, uvěznit nebo potrestat třemi ranami plácačkou. Seznámeni s tímto nařízením tedy budou vědět, jak se mají všichni chovat.
Šerm o peníze diváků (šest bodů) (s. 90–92)
Item nastal opět těchto časuov mimo prvnější dobrý chvalitebný řád i tento nespuosob, že mnozí šermíři přijdouce na školu, jináče šermovati nechtějí, než toliko o peníze, volajíce na osoby některé z stavuov panského a rytířského, anobrž i městského, aby jim peníze házeli, o kteréž by šermovali. A poněvadž pak takové umění a kratochvíle šermířské ne pro peníze, ale pro cvičení mládeže nařízeny jsou, protož ten takový nespuosob také se zapovídá, aby se toho více a vejšeji od žádných šermířuov a osob k nim každého času k spravování takových škol šermířských přidaných strestáním a pokutou nedálo. — Však nicméně kdyby kdo z těch, ježto k dívání na školu přišel, sám z dobré vuole své a ne z pobídnutí a nenáležitého napomínání všetečných šermířuov nětco peněz, aby se vo ně šermovalo, dáti a položiti chtěl, tehdy se to tímto pořádkem díti má, jedno a předně, že takové peníze starší nožíři a jiní správcové té školy k sobě přijíti a potom, komu by spravedlivě náležely, dle uznání jich vydati mají. Druhé, ten kdo takové peníze dá, bude moci sobě pár z pořádných šermířuov, aby o ně šermovali, vybrati. A pakli by toho nebylo tehdy kdo by z tejchž pořádných šermířuov s druhým jíti chtěl, to na jednoho každého vuoli zuostaveno buď. Třetí, když již tak pár z šermířuov pořádných o takové peníze spolu jdou a šermují, nemají jako sedláci k sobě přikračovati na sebe vší mocí a silou, jako by jeden druhého hned na místě nechati měl, práti, ale aby se to dálo podle umění, k té takové kratochvíli šermířské přináležité. Čtvrté, kteříž tak o peníze spolu jdou, mají tři kanky udělati a ne, když se kterému prvním kankem zdaří, an druhého zkrvaví, aby zanechaje jiných kankův nebo posledního, hned pro peníze běžel a to proto, že se někomu prvním kankem rána na tváři a druhým kankem druhému, že mu zase ránu vyšší udělá, zdařiti muože, nebo rána vyšší vždycky více platí, než nižší. A tak, oč koliv spolu půjdou, mají tři kanky spravedlivě z umění šermířského i bez všelijakého podezření a mezi ssebou nějakého srozumění, jakož na dobré šermíře náleží, jíti. Páté, jestli že by kdo toho se dopustil a z pochlebenství s druhým šermoval nebo s ním smlouval a to vše zakázáno bylo, tehdy ty takové peníze o které jsou spolu šermovali, mají od starších nožířuov a jiných správcův k nim přidaných jim pobrány, a oni vězením ztrestáni bejti. Šesté, byl-li by jeden vopilý a druhý střízlivý, tu témuž vopilému v té ani v jiných příčinách pro uvarování těžkých a škodlivých ourazův, kteříž se skrze takové opilství přitom zbíhají, šermování nižádným způsobem dopuštěno býti nemá.
Rovněž se v těchto časech proti dřívějšímu dobrému a chvalitebnému řádu rozmohl i ten nepatřičný obyčej, že mnozí šermíři, když přijdou do školy, nechtějí šermovat jinak než o peníze a vyzývají některé osoby panského a rytířského, ba i měšťanského stavu, aby jim hodily peníze, o něž by šermovali. A jelikož takové šermířské umění a kratochvíle nejsou ustanoveny pro peníze, nýbrž ke cvičení mládeže, zakazuje se také tento nepatřičný obyčej, aby se jej již žádný šermíř vůbec nedopouštěl, pod trestem a pokutou od osob, které jsou vždy přiděleny ke správě takových šermířských škol. — Pokud by však někdo z těch, kdo přišli do školy přihlížet, chtěl ze své dobré vůle, a nikoli na naléhání a nepatřičné pobízení nestoudných šermířů, dát a složit nějaké peníze, o něž by se šermovalo, má se tak stát podle následujícího řádu. Za prvé: takové peníze mají přijmout starší nožíři a ostatní správci té školy a poté je podle svého soudu odevzdat tomu, komu právem náleží. Za druhé: kdo takové peníze dává, může si mezi řádnými šermíři vybrat dvojici, která o ně bude šermovat. A nestane-li se tak, nechť je ponecháno na vůli kteréhokoli z těchže řádných šermířů, kdo chce nastoupit s druhým. Za třetí: když takto dvojice řádných šermířů společně nastoupí a šermuje o takové peníze, nemají na sebe dorážet jako sedláci a tlouci vší mocí a silou, jako by jeden měl druhého nechat na místě ležet, nýbrž se má vše odehrávat podle umění náležejícího k této šermířské kratochvíli. Za čtvrté: ti, kdo takto společně nastoupí o peníze, mají šermovat tři kanky (střetnutí), a nikoli, když se jednomu podaří v prvním střetnutí druhého zkrvavit, vynechat ostatní střetnutí či poslední a běžet rovnou pro peníze; a to proto, že se někomu může v prvním střetnutí podařit způsobit ránu na tváři a v druhém mu zase může druhý způsobit ránu výše, neboť výše položená rána se vždy počítá za více než níže položená. A tak mají, ať již společně nastoupí o cokoli, poctivě absolvovat tři střetnutí podle šermířského umění, bez jakéhokoli podezření či vzájemné úmluvy, jak náleží dobrým šermířům. Za páté: pokud se někdo dopustí toho, že z úslužnosti šermuje s druhým nebo se s ním smluví, ačkoli toto vše bylo zakázáno, mají jim starší nožíři a ostatní správci k nim přidělení odebrat peníze, o něž šermovali, a mají být potrestáni vězením. Za šesté: kdyby jeden byl opilý a druhý střízlivý, nesmí být opilému v žádném případě dovoleno šermovat, ani v této, ani v jiných věcech, aby se předešlo těžkým a škodlivým zraněním, k nimž následkem takové opilosti dochází.
Mistr šermu musí ovládat všechny zbraně (s. 92)
Za mistra šermířského žádný držán, též žádnému škola šermířská dopuštěna býti nemá, leč by se všeckny zbraně šermovati dobře se byl vyučil a to také v skutku provozovati uměl. Z kteréžto příčiny každý mistr když by školu držel, ve všechny zbraně jedním kankem školu vystáti povinnen bude a jest.
Nikdo nemá být považován za mistra šermu a nikomu nemá být povoleno pořádat šermířskou školu, pokud se dobře nenaučil šermovat všemi zbraněmi a nedovede to také prokázat skutkem. Proto každý mistr, když pořádá školu, má a je povinen při škole obstát ve všech zbraních po jednom utkání.
Šermířská škola zmařená deštěm (s. 92–93)
Jestli že by se pak při které škole prška přitrefila, an by tomu, kdo školu drží k dobrému nepřišla a tak ani těm, kterýmž odtud co náleží, odvedeno býti nemohlo, tehdy tomu každému jiný den k držení školy uložen býti má. Však peníze ty tu vybraný všeckněm k dobrému obráceny býti mají.
Kdyby při některé škole pršelo, takže by se jejímu pořadateli nevydařila, a nebylo by tak možné nic vyplatit těm, jimž z ní něco náleží, má mu být stanoven jiný den k pořádání školy. Peníze tam vybrané však mají být použity ku prospěchu všech.
Hodina konání školy v neděli a nešpory (s. 93)
Když by škola v den nedělní Páně držána býti měla, má se od starších každému školu držícímu hodina jistá uložiti, v kterou by se měl na školu dáti nadjíti a to hned po samejch obědích, ne kdyby se šermíři dobře napili a nešpor se zazváněl, což by pohoršení mnohým přinášelo a lidé příčinou divadel od chrámuov Páně odtrhováni by byli, podle toho na to pozor majíce, když by se nešpor odzvonil, aby škola se dokonala a službám Božím při chrámích Páně překážka se nedála. Když by pak túž hodinu obmeškal a hodině projíti dal, nemá jemu na školu jíti dopuštěno býti.
Má-li se škola konat v den Páně, v neděli, mají starší každému pořadateli školy určit hodinu, kdy se má do školy dostavit, a to hned po obědě, nikoli až se šermíři řádně napijí a zvoní se na nešpory, což by mnohé pohoršovalo a lid by byl podívanou odváděn z chrámů Páně; proto mají dbát, aby po doznění zvonu na nešpory byla škola ukončena a bohoslužbám v chrámech Páně nebylo nijak překáženo. Zmešká-li tuto hodinu a nechá ji uplynout, nemá mu být dovoleno do školy jít.
Místo konání školy a povinnosti hostinského (s. 93)
Naposledy i to se vyměřuje a ustanovuje, že školy tu držány býti mají, kdež by se jim od pana purgk. a pánuov místo k tomu vykázalo a propůjčilo a tak každý hospodář, v jehožto domě takové školy se drží a provozují, zvláště že se jemu také z každé osoby bílý peníz dává, povinnen jest to náležitě opatřiti, aby lidé všelijakého stavu a povolání místy náležitými, kde by buď seděti nebo státi mohli a měli, opatřeni byli.
Konečně se také předepisuje a stanoví, že se školy mají konat tam, kde jim pan purkmistr a páni určí a propůjčí místo; a každý hospodář, v jehož domě se takové školy konají a provozují, je tedy povinen učinit náležitá opatření, aby lidé každého stavu a povolání měli vhodná místa, kde mohou a mají buď sedět, nebo stát, zvláště když za každou osobu dostává také jeden bílý peníz.
Ohrazení (šraňky) a galerie pro osoby vyššího stavu (s. 93–94)
Tolikéž šraňky tak upraviti dáti, aby se zavíraly a do nich žádný komuž nenáleží, ani ten šermíř, kterýž by šermovati neuměl a neb nemínil, nechodil, nýbrž vně před šraňky, kde lid obecní, aby stával a šermířuom, když v kanku jsou, ku překážce nebyl. Než co se stavu panského nebo rytířského i jiných předních osob tkne, ti majíce nahoře na pavlačích prostranství dosti, aby se tu postavili a odtud dívali.
Rovněž (je povinen) dát upravit šraňky tak, aby je bylo možné uzavřít a aby do nich nevstupoval nikdo, kdo tam nepatří, ani šermíř, který neumí šermovat nebo to nemá v úmyslu, nýbrž aby stál venku před šraňky, kde (stojí) obecný lid, a nepřekážel šermířům, když jsou v zápase (v kanku). Pokud jde o panský či rytířský stav a jiné osoby vyššího postavení, mají nahoře na galeriích dostatek místa, aby tam stály a odtud přihlížely.
Sloup s plácačkou u zábrany (s. 94)
Nicméně má při techjž šrancích sloup vyzdvižen a na něm lopatka zavěšena býti; proto kdo by tak do placu, an mu nenáleží, chodil nebo jinak nenáležitě se choval, ten každý tři lopatky vytrpěti má a povinnen bude. A komu je starší a správcové dávati poručí, ten každý to vykonati tolikéž povinnen jest a bude.
[Redakční shrnutí] Předpis vymezuje prostor konání a stanoví trest za nedovolený vstup.
Zpečetění a datace (28. července 1597) (s. 94)
Tomu na svědomí a lepší toho jistotu i duověrnost my z počátku psaní, purkg. a rada St. M. Praž. pečeť naši menší městskou dali a rozkázali sme k tomuto listu jistým naším vědomím přivěsiti, jehož jest datum léta o narození syna Božího tisícího pětistého devadesátého sedmého, v pondělí po památce sv. Jakuba, apoštola Páně, dvadcátého osmého měsíce Julii.*)
Na svědectví toho a pro větší jistotu a věrohodnost jsme my, purkmistr a rada Starého Města pražského, jmenovaní v úvodu, dali s naším jistým vědomím k této listině přivěsit naši menší městskou pečeť a nařídili tak učinit; datována jest léta od narození Syna Božího tisícího pětistého devadesátého sedmého, v pondělí po svátku svatého Jakuba, apoštola Páně, dvacátého osmého dne měsíce července. *) [Tučkova poznámka: Archiv měst.]
Podrobnosti o prameni
- ID
- P052
- Typ
- stanovy a řády
- Datum
- 28. července 1597
- Místo
- Praha (Staré Město)
- Země (dnes)
- Česko
- Jazyk
- Čeština
- Bratrstvo
- Marxbrüder a Federfechter
- Autor
- Purkmistr a rada Starého Mesta pražského
- Archiv
- ‚Archiv měst.‘ (Tuček); ‚Prager Archiv‘ (Wassmannsdorff). Presná signatúra neoverená.
- Edice
- Tuček, Pražští šermíři a mistři šermu (1927), s. 79–94 (P009)
- Digitalizace / záznam
- https://www.digitalniknihovna.cz/mlp/uuid/uuid:4cbc9547-4956-11e4-928a-001b63bd97ba
- Relevance
- relevance 5 z 5
- Ověření
- čtená edice
Citováno v
- P009 Pražští šermíři a mistři šermu
- P040 Sechs Fechtschulen (d. i. Schau- und Preisfechten) der Marxbrüder und Federfechter aus den Jahren 1573 bis 1614
- P456 Praha 1678: staroměstská rada jmenovala mědikovce Jakuba Schedela vrchním hejtmanem
Badatelské poznámky (slovensky)
- Rada ponechává správu škol nožířskému cechu.
- Registrovaní šermíři od pera a marxbratři se střídají o nedělích nebo svátcích, pokud právo dobrovolně nepostoupí (s. 83).
- Při zápase o dobrovolný dar diváka se odšermují tři kanky bez ohledu na krev z prvního kanku; vyšší rána platí více (s. 91–92).
- Mistr musí při vlastní škole obstát s jedním šrámem od každé zbraně.
- Řád postihuje smluvený zápas, vylučuje opilé a omezuje vstup do ohrazeného prostoru.
- Winter datuje obsahově shodnou pasáž rokem 1595; toto znění je výslovně z 28. 7. 1597, existenci staršího řádu nelze vyloučit.
- Opírá se o Pořádek 1597 (rkp.
- AMP 994, fol. 175v–177) a Wintera, V šermířské škole (Pražské obrázky, Sebrané spisy XIII, 1918), s. 169; nové odkazy: Sbírka listin I-572/3; rkp. 326, fol. 106; rkp. 478, fol. 144v (spor o rvačku v rychtě ‚když ještě se škola fechtýřská začínala‘).
- Vstupné: obec vybírala prostřednictvím šestipanského písaře po penízi za osobu.